Jak jsem se zaprodala ďáblu

30. října 2014 v 15:09 | Mish@ |  Postřehy všedního života....

I já, stejně jako většina knižních blogerů, jsem patřila k živočišnému druhu antičtečkovců. Čím se odlišují od obyčejných lidí, říkáte si? Pět hlavních poznávacích znamení:

1) Gigantická knihovna
2) Prázdná peněženka
3) Vůně ála Chanel No. 500 stránková knížka
4) Čtyřicetikilová kabelka/batůžek/zavazadlo dle osobní preference
5) Překvapivě namakané svaly na předloktích

Hlavním bodem programu antičtečkovců je boj za papírové knihy a ignorace existence satanova nástroje zvaného elektronická čtečka knih. Až do Vánoc minulého roku jsem do puntíku splňovala pět přikázání.


Moje knihovna (což je spíše maskovací termín, protože ve skutečnosti jsou ty knihovny dvě) byla (a stále je, od toho mi nepomůže žádná síla na světě) narvaná k prasknutí. Doslova. Poličky se prohýbaly pod tou tíhou a moje mamka, která má jinak vždycky ve všem pravdu, už dávno vzdala snahu mě přesvědčit o tom, že by bylo mnohem praktičtější nastrkat ty nejtěžší knížky dolů. Protože pak to bude krásně stabilní a mých dvě sta svazků se mě pravidelně nebude pokoušet pohřbít zaživa. Dobře, nějakou logiku to v sobě má, ale kdo by PROBOHA nacpal ty nádherné pevné vazby s dokolanými přebaly, které čistě náhodou patří k mým úplně nejoblíbenějším sériím, až na dno? Ne nadarmo ve všech supermarketech strkají všechno to krásný a drahý jídlo do úrovně očí (což na mě moc neplatí, protože když máte 190 centimetrů, vaše oči leží trochu jinde, než oči normálních lidí). I já chci, aby můj zrak při vstupu do místnosti hned spočinul na nádherně sladěných vydáních prvních tří dílů Eragona, která můžou i nemusí vážit půl tuny, ale rozhodně nadělají víc parády, než brožované kuchařky s otlučenýma rožkama a obrázkem mrkve na obálce.

Můj další velký problém byl čistě matematický. Ročně přečtu padesát knih maximálně a to za předpokladu, že jsem na vrcholu sil. Jenže dalších dvě sta jich vyjde a všechny jsou krásný a super a skvěre recenzovaný a potřeba koupit si je je jen logickým vyústěním toho, jak moc dokonalé jsou. Z čehož plynou hned tři hlavní problémy.

1) Moje knihovna je beznadějně narvaná
2) Šíleně to leze do peněz
3) Tolik knížek snad jeden člověk není ani fyzicky schopný přečíst

Říkáte si že uvědomění je prvním krokem k vyléčení? Chyba! Uvědomění je prvním krokem k depresi a ta je prvním krokem k potřebě koupit si knihu.


Musím vůbec začínat o vůni knih? O vůni starých knih? O vůni nových knih? O vůni hodně starých, hmyzem prolezlých, plísní olezlých... Cože? Dobře, dobře, už jsem ticho.

Přikázání 4 a 5 spolu docela dost souvisí. Taková kniha se docela pronese. Pokud patřítě k těm exotům, co s sebou vláčí minimálně čtyři 24/7 pro případ, že by se náhodou nudili, vaše zavazadlo musí pojmout přibližně kilo s půl navíc. Což se dá docela dobře srovnat s velkou petkou vody a kdo s sebou tahá v kabelce litr a půl vody? Narozdíl o pití, knížka se s přečtenýma stránkama stává spíše těžší. Potřebujete si přece založit oblíbené pasáže. A vtipné hlášky. A pak se papír nacucne krokodýlíma slzama, které jste se v šalině pokoušeli podržet co nejdýl, aby na vás na příští zastávce náhodou nečekali zřízenci z Bohnic. Taková kniha vám dokáže z dlouhého čekání udělat hořkosladké peklo. Jo, nenudíte se. Vzali jste si sebou poslední díl Bratrstva černé dýky, který má 600 stran a váží asi tolik, jako váš (imaginární) pětiletý sourozenec. Pak přichází to dilema. Do jaké polohy se zkroutit na lavičce u zastávky, když jste z obou stran v obležení náhodných cizinců trpících potřebou čučet vám přes rameno? Zkončíte shrbení, s ručičkama v poloze tyranosaurus a šílenou bolestí za krkem (protože ne, tady si s tím nemůžete lehnout).


A právě proto jsem zaprodala duši ďáblu a na Vánoce si Ježíškovi napsala o čtečku. Jak to se mnou vypadá po roce?

1) Vykopli mě z klubu antičtečkovců (z očividných důvodů)
2) Moje knihovny stále praskají ve švech, protože jsem postupem času začala číst trochu jiné knížky a k devadesáti pěti procentům těch, které mám nakřečkované doma v krásné pevné vazbě, se nikdy nedostanu.
3) Moje peněženka zažívá stádium rozmachu. Dokonce jsem ji už představila papírovkám a dokonale si spolu rozumí.
4) Můj miláček v červené koženkové zbroji pojme tolik svazků, jako celá Mahenovka, a váží asi tolik, jako manuál k The Sims 2 Roční období.
5) Kupuju si jednu knížku za rok a to vždycky jen nový výplod Katky Petrusové, která je dokonalá a kvůli ní můžu mít dobrý pocit, že podporuju české autory.
6) Dostala jsem se až tak daleko, že nemám tušení jakou knížku bych si měla přát od Knižíška, protože to, co jsem si chtěla moc přečíst, už mám dávno ve čtečce.


A teď zásadní otázka. Jsem v tom sama?
 

Jsem blogerka?

9. března 2014 v 11:50 | Mish@ |  Postřehy všedního života....
Když už jsem tady, tak si s Váma teda povykládám.

Poslední dobou dost přemýšlím nad tím, jestli jsem ještě vlastně pořád blogerka. I když vždycky z nějakého velkého pohnutí mysli přesvědčím samu sebe že se vrátím, většinou s pompou zvládnu článek, kterým oznámím že se vracím, a tím to hasne. Necelé dva roky zpátky jsem psala recenze jako na běžícím páse a teď si na blog nevzpomenu třeba celé měsíce v kuse. Čím to je? Šla jsem dál? Je blog, svět který jsem si stvořila, něco, od čeho se dá jednoduše odejít?

Měla jsem asi půlroční čtecí krizi, kdy jsem se na knížku ani nepodívala. Sama jsem se uklidňovala tím, že toho mám moc ve škole, do toho brigáda a další tragický události. Jenže pak jsem se vyděsila. Co když mě jednou prostě přestane čtení bavit? Co když sklouznu do stereotypu člověka, který tvrdí že čtení je naprostá ztráta času, rozprodám knihovnu a předplatím si časopis Vlasta? Existuje nějaký čtenářský peklo? Protože já jsem do něj asi šest měsíců patřila. A pak mě osvítilo. Já přece nečtu jen kvůli blogu a kvůli recenzování. Čtu, protože mě to a baví a nebudu si nic nalhávat, chci se udržovat ve stavu kdy mám větší slovní zásobu než dvě třetiny populace.

Asi to bude znít jako klišé ale knížka je kámoš a já budu blogerkou a recenzentkou navždy, i když už nenapíšu jediné slovíčko.

Černá kočka

5. ledna 2014 v 13:32 | Mish@ |  Poezie
Ahojte!
Myslela jsem si, že zácuky nutící mě pokoušet se básnit, mě konečně s věkem přešly. Opak je ale pravdou a když jsem si všimla témata týdne, prostě jsem musela. Posuďte sami, jestli to byl dobrý nápad.



Černá kočka

Černá, bílá, černá, bílá.
Inspirace tmou. Světlo.
Chci být jako máma. Mrtvá.
Pomodli se.

Neplač, vždyť se slaví.
Růže bez trnů, růže s trny.
Kapička krve, jazyk. Sněhová vločka.
Neutíkej!

Budeš jako já. Jednou.
Klekni a pros. Marně.
Ona už jde. Vrní.
Černá kočka.


Pokud mi chcete trošku pomoct, napište mi, jaký pocit ve vás básnička vyvolala.
Chtěla bych vědět, jestli když už to dělám, zda to dělám správně.
 


Knižní předsevzetí do roku 2014

28. prosince 2013 v 21:39 | Mish@ |  Others
Sama se sebou žiju už skoro 21 let a za tu dobu jsem stihla s naprostou určitostí zjistit, že nikdy nedotáhnu nic do konce. Což se taky podepisuje na mých každoročních předsevzetích týkající se všech aspektů mého života. Letos je mým gólem zatočení s prokrastinací. S knižní prokrastinací. Při reorganizaci své knihovny jsem totiž objevila skandální fakt. Více než 50% všech knih, které mám momentálně doma, jsem ještě nečetla. A to už se tu některé válí více než čtyři roky. A stejně si pořád kupuju další. Je čas to napravit.

Předsevzetí:

1) Dodržet nakupovací stopku
První a hned nejtěžší. Já, Misha, z vlastní vůle královna této bažiny, přísahám, že si v roce 2014 nekoupím žádnou knihu. Teď to mám černé na bílém a jsem vážně zvědavá, jestli to vydržím. Naštěstí jsem letos objevila pod stromeček velkého pomocníka - Kindle 4. Říkám mu Miláčku.

2) Přečíst padesát knih
Zrovna dneska jsem někde četla, že průměrná Čech přečte za rok dvě až tři knihy. Tak špatně na tom nejsem ale poté, co jsem letos zažila půlroční knižní vakuum, se můj počet přečtených knih smrskl na ubohých 30. Už nikdy více!

3) Zorganizovat si knihovnu
Na první pohled vypadá zorganizovaně, v útrobách však bují chaos. Začínám ztrácet přehled o tom, jaké knížky vůbec vlastním. Jelikož je v průběhu roku nakupuju i prodávám a hlavně půjčuju kamarádkám, občas si připadám jak tatar. Už vůbec nevím komu jsem co půjčila. Takže? Napíšu si seznam. Konečně se dokopu k tomu, abych si sepsala všechny knížky co doma mám a začnu si zapisovat co jsem komu půjčila a prodané budu vyškrtávat.

4) Přispívat na blog
Minimálně jeden článek týdně. To je můj cíl. Nerada bych znovu zakrněla.

5) Dovést blog do přijatelné podoby
Vždycky mi dělalo problém dokopat se k tomu, abych vytvořila funfující menu. Deadline jsem si stanovila na konec ledna. Vážně už se do toho potřebuju pustit, aby to tu večně nevypadalo jak v doupěti schizofrenika.

6) Co je v mé knihovně?
O knihách bloguju s přestávkami už čtyři roky a nikdy jsem nenapsala článek o tom, jak vypadá moje knihovna. Takže. Nafotím, popíšu, zveřejním!

7) Číst opravdické fantasy
Vždycky, když se mě někdo zeptá co čtu, bez rozmyslu vyhrknu, že fantasy. Jenže když se nad tím zamyslím, nikdy jsem nečetla opravdovou klasiku žánru (kromě Harryho Pottera). Letos s tím konečně něco udělám abych mohla i nadále odpovídat stejně zato s pořádnou hrdostí. A protože ráda odškrkávám, napsala jsem si seznam.
  1. Minimálně jedna knížka od Tolkiena
  2. Hra o trůny od Martina
  3. Drákula od Stokera
  4. Alespoň jedna knížka od Pratchetta
  5. Lev, čarodějnice a skříň od Lewise
  6. Cokoliv od Gaymana (už jsem četla Nikdykde a Mezisvět a obě byly skvělé!)
  7. Něco od Sapkowskiho
  8. Stopařův průvodce po Galaxii (sice to není fantasy ale klasika to je)

8) Zredukovat nepřečtené knihy v mé knihovně
Po nakupovací stopce bude tento bod rozhodně nejtěžší. Dneska jsem napočítala ve své knihovně 93 nepřečtených knížek. Plus ještě minimálně tři mám na bytě v Brně. Já jsem větší hovado, než jsem si myslela. Dala jsem dohromady seznam třiceti knížek, které mám doma nejdýl, a které si chci letos konečně přečíst. Vždycky si nějakou random vylosuju a buď ji přečtu až do konce nebo mě nebude bavit a bez milosti půjde z domu.
  1. City of Fallen Angels - Cassandra Clare
  2. Angel - L. A. Weatherly
  3. Red Riding Hood - Sarah Blakley-Cartwright
  4. Clockwork Angel - Cassandra Clare (tyhle čtyři knížky jsem si dovezla před čtyřmi lety z Londýna)
  5. Bratrstvo černé dýky - průvodce - J. R. Ward
  6. Obchodník se smrtí - Hugh Laurie (ulovila jsem si ji v Levných knihách a tak jsem se na ni těšila že jsem ji ještě neotevřela:D)
  7. Stopařův průvodce galaxií - Douglas Adams (už se mi rozkládá na poličce chudinka)
  8. Zombie příručka pro přežití - Max Brooks (rozečtená už tři roky)
  9. Barva kouzel - Terry Pratchett
  10. Bouřková fronta - Jim Butcher
  11. Vzkříšena za úsvitu - C.C.Hunter
  12. Vlčice a dívka - Henry Loevenbruck
  13. Válka vlků - Henry Loevenbruck (páni, tyhle knížky jsem dostala k narozeninám když mi bylo kolik, dvanáct?)
  14. Loď v písku - Jenny Nowak (miluju její drákulovskou sérii, asi se bojím, že loď v písku nebude tak dobrá)
  15. Když uvěříš - Jessica Inclán
  16. Zahrada kouzel - Sarah Addison Allen
  17. Měsíční oko - Libba Bray (tu jsem dostala na Vánoce dva roky zpátky)
  18. Váhání - Maggie Stiefvater (první díl se mi docela líbil ale prostě jsem nebyla schopná se do druhého začístú
  19. Tajemství - Lorna Byrne
  20. Zasvěcení - L.J.Smith
  21. V temnotě - Rob Thurman
  22. Šerochodec - Kat Richardson
  23. For a Few Demons More - Kim Harrison
  24. Zrození temnoty - Alexandra Ivy
  25. Za hranicí temnoty - Alexandra Ivy
  26. Vábení krve - Raven Hart
  27. Nesmrtelná láska - Jen Holling
  28. Můj nesmrtelný ochránce - Jen Holling
  29. My Fair Sukuba - Jill Myles
  30. Sukuby to rády horké - Jill Myles (co na to říct, byla jsem posedlá knížkama, které vydávaly Levné knihy)

Taky máte doma některé knihy, které jste prostě museli mít, a pak jste je ani neotevřeli?
A co předsevzetí? Dáváte si je? A plníte je?


Tvorba

24. prosince 2013 v 19:37 | Mish@
...

Filmy

24. prosince 2013 v 19:37 | Mish@
...

Seriály

24. prosince 2013 v 19:36 | Mish@
...

(Ne)pravidelné

24. prosince 2013 v 19:35 | Mish@
...

Lžu, podvádím a prokrastinuju!

24. prosince 2013 v 1:06 | Mish@ |  Postřehy všedního života....
Ahojte!

Myslela jsem si, že tento moment nikdy nenastane. Že je moje blogování definitně u konce, že už ho nepotřebuju. A přesto se po více než roku a půl bez jediného písmenka vracím nadšenější než kdy dříve. Blogování mi začalo hrozně chybět a na to se dá říct jen jedna věc. Jsem zpátky!

Jsem přesvědčená, že za tu dobu co jsem nepsala můj blog vyšuměl do ztracena, mí bývalí čtenáři se už dávno posunuli dál a po mě už neštěkne ani pes. Není dokonalejší chvíle pro nový začátek s čistým štítem zpátky tady, kde to všechno začalo.

Myslím že říct, že to tu potřebuje trochu úprav, je jako bych tvrdila, že Vánoce jsou jen trochu super. Bude to běh na dlouhou trať ale já to nevzdám. Tentokrát ne. Přísahám.

Další články


Kam dál