Úplněk 18. kapitola

26. dubna 2009 v 11:49 | Mish@ |  Úplněk

18. kapitola mojí povídky. Je to předposlední kapitola, která je celkem o ničem... Jmenuje se probuzení. Tak čtěte, bavte se a pište komentáře;-) za jakýkoli komentář budu ráda;-)






18. kapitola- Probuzení
Zavřela oči a začala se soustředit. Najednou Bella vedle mě začala řvát bolestí a svíjela se jako had.
"Aaaa, prosím pomozte mi někdo!!! Aaaa!!!"
Neee, nech ji!!! Udělám, co budeš chtít.
"No vidíš, nebylo by to jednodušší rovnou?"
Tak mi to všechno teda řekni…
"No vidíš, jak to jde… Takže… Jak jsem řekla, přeměna bude bolestivá. Ale tvoje schopnost se po ní ještě víc vyvine. Jako lovci jsme nesmrtelní. Dokáže nás zabít jen roztrhání a spálení. Stejně jako jiné upíry… V podstatě jsme stejní, jako upíři, ale lišíme se v tom, že nejsme cítit, lovíme vlkodlaky, jsme rychlejší, než upíři a když nám někdo něco urve, tak už nám to nepřiroste…"
Tak tohle bylo celkem zajímavý… Takže když jí něco urvu, tak už jí to nepřiroste?
"Tak nad tím ani nepřemýšlej… Nebo si to s tebou vyřídím…" podívala se na Bellu vražedným pohledem. "Teď ti vysvětlím ještě pár věcí ohledně mě. Můj dar je nejlepší, jaký jsem kdy potkala. Umím blokovat a přebírat dary všech, kterým se dotknu spánku. Proto Bella usnula… Neboj, za pár hodin se probudí, ale byla by raději, kdyby tomu tak nebylo." ušklíbla se.
Proč?
"Protože až se probudí, ty už budeš lovcem."
Cože? Ty mě proměníš už teď?
"Ne… Ještě tě nechám chvilku přemýšlet o tvém životě. Za dvě hodiny jsem tady. A o nic se nepokoušej!" ještě než její slova dozněla, už byla pryč. No to je skvělý. Já se nebudu moct s Bellou ani rozloučit. Ale nesmím protestovat. Kdyby jí něco udělala, nikdy bych si to neodpustil. Chtěl bych ji alespoň naposledy políbit, ale nemohl jsem ani pohnout. Ani mrkat jsem nemohl. Ne, že bych to nějak potřeboval…
Bella se vedle mě začala zase vrtět. Doufám, že jí nic není.
"Miluju tě, Edwarde…"
Ona mluví ze spaní? Je to tak dávno, když jsem jí sedával v noci v pokoji a pozoroval ji, jak spí. Vždycky mluvila ze spánku. I teď. Zajímalo by mě, co se jí zdá.
Teď se usmála. Alespoň ve snu může být šťastná. Taky bych chtěl chvíli snít…
Najedenou se začala rychle převalovat a potom… Potom se probudila…
Prudce si sedla a zamrkala. Začala se rozhlížet po místnosti. Asi neměla tušení, kde je. Co asi udělá, až mě uvidí?
Když její pohled padl na mě, jak ležím nehybně na podlaze, vytřeštila oči a jedním skokem byla u mě. Tak moc bych se jí teď chtěl dotknout.
"Edwarde co ti je?" šeptala vyděšeně. Byl jsem nešťastný, protože ona je nešťastná a já jí nemůžu pomoct.
"Notak, miláčku…" Z jejího hlasu jsem slyšel smutek, děs i radost… Radost z toho, že mě vidí? Pohladila mě po tváři a začala tiše vzlykat. Trhalo mi to mé kamenné srdce. Pláče… Kvůli mně…
Najednou strnula v polovině pohybu a nasála vzduch… Udělal jsem to samé a ucítil jsem Charlotte. Snažil jsem se na nic nemyslet, aby nezjistila, že je Bells při vědomí. Bella nakrabatila čelo a pak jsem zahlédl na jejím obličeji poznání. Asi si vzpomněla. Kéž by…
To co udělala potom mě trochu zaskočilo. Ona si lehla zpátky na zem a opět se stočila do klubíčka jako předtím.
Stihla to jen tak tak. O půl vteřiny potom, co si lehla, se rozletěly dveře a stála v nich opět Charlotte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama