Úplněk 2. kapitola

26. dubna 2009 v 11:12 | Mish@ |  Úplněk
2. kapitola s názvem Pomsta. Doufám, že se bude líbit.






2. kapitola: Pomsta

Málem jsem ho objala kolem krku, ale nepodařilo se mi to. Prsty jedné ruky mi obtočil kolem zápěstí a držel mi je za hlavou.
Chtěla jsem se vyprostit, ale on byl silnější. Když viděl, jak se marně snažím, na tváři se mu rozlil vítězoslavný úsměv.
"Budu tě mučit!" řekl tajemně. Udělala jsem škleb typu hrozně moc se bolím.
"No však počkej…" usmál se jeho pokřiveným úsměvem. A začal konat.
Prstem mi přejel tam a zpátky ve stružce mezi ňadry.
Při jeho dotyku mnou projel elektrický výboj. Všiml si toho a vědoucně se usmál.
"Měla by ses začít bát. Tohle je teprve začátek." řekl a v tom momentě mě začal vášnivě líbat. Ještě jsem se ani nestihla vzpamatovat a už se ode mě zase odtrhl. Ruce mi držel stále nad hlavou, takže jsem si ho nemohla přitáhnout zpátky.
"Edwarde…" řekla jsem naléhavě. On se jen usmál a zavrtěl hlavou. Teď mě políbil tam, kde mě před chvílí hladil. Naskočila mi husí kůže.
Políbil mě na rameno a jemně mě do něj kousl. Škoda že nemám srdce. Alespoň by věděl, co to se mnou dělá. I takhle to ale musel poznat. Pod každým jeho dotekem jsem se prohnula jako luk. Jazykem mi dojel a ž k čelisti a dlouze mě políbil na krk. Z pootevřených úst mi unikl tichý vzdech.
Jednou rukou mě stále držel a druhou mi přejel po pravém boku až po zadeček.
Už jsem to nevydržela a vytlačila si štít z mysli tak, že teď mi mohl číst myšlenky. To jsem teď dělala často. Fungovalo to mezi námi jako jakási jednosměrná komunikace. Po tom co málem propukla bitva mezi námi a Vollturiovými, tak jsem se naučila svůj štít plně používat. Teď jsem na Edwarda své myšlenky doslova křičela.
Když je uslyšel tak se na chvíli zarazil, ale potom to u něj vzbudilo ještě bouřlivější reakci, než jsem čekala.
Zapomněl na původní záměr a vrhl se na mě tak, že vypadal, jako by měl každou chvíli vybuchnout.


Když bylo po všem a mým tělem projela nejlepší a zároveň jediná křeč jakou může tělo upíra pocítit a mi s Edwardem už jsme jen leželi vedle sebe a líbali se, on promluvil.
"Bells, nad něčím jsem přemýšlel…"
"No, já vlastně taky. Tak mluv třeba je to to stejné." Vzpomněla jsem si na věc, která mě žere už asi měsíc.
"Víš, řekl bych, že Renesmee už je dost stará na to, aby poznala nové lidi…" já se na něj zkoumavě podívala. "Ano, vypadá už stejně stará jako mi." dodala jsem.
"No a tak mě napadlo, že by mohla jít na nějakou školu a mi s ní. Změna prostředí by nám přišla vhod." říkal tak opatrně jako by se bál, aby mě nenaštval.
Ale já nadšeně vyskočila a objala ho. "Edwarde to je skvělé. Já nad tím taky přemýšlela!!!" jásala jsem.
"Ano? Tak to už jsme vlastně domluvení. Jen se s Renesmee dohodneme na místě a taky si musíme zařídit bydlení." hrnul to ze sebe, jako bychom měli do konce světa poslední vteřina. Políbila jsem ho na rty.
"Tak to jdeme rychle říct ostatním!" navrhla jsem a pádila ke dveřím.
"Ehm…" pobaveně si odkašlal. "Ne, že bych měl něco proti tomu, že jsi nahá, líbíš se mi tak nejvíc, ale myslím, že některé členy rodiny bys tím značně vyvedla z míry…" a po chvíli zaváhání dodal "A navíc je tam Jacob." snažil se to říct co nejpřirozeněji, ale stejně jsem v jeho hlase zaslechla žárlivý podtón.
Jen jsem se omluvně usmála a upířím krokem zamířila do šatny. Edward šel hned za mnou.
Rychle jsme se oblékli, ale u dveří z pokoje jsme se zastavili. Povzbudivě mě chytil za ruku.
"Tak jdeme na to." Edward už natahoval ruku ke klice, ale dveře se najednou rozletěly. Málem jsem z toho měla šok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama