Úplněk 3. kapitola

26. dubna 2009 v 11:13 | Mish@ |  Úplněk
3. kapitola. Jmenuje se Rozhodnutí. Objevuje se v něm konečně zápletka. ;-) Tak se bavte a dík za komentáře. :-D






3. kapitola: Rozhodnutí.

Ve dveřích stála Alice a v očích měla jiskřičky.
"Můžu vám vybavit šatník?" nevěřícně jsme se na ni s Edwardem podívali.
"Prosím, prosím, prosím…" vedle ní v mžiku stála Esme "A já vám dům vybavím." teď už prosily dvojhlasně.
Edward se najednou začal smát a pak mi to taky došlo. Zapomněli jsme totiž na to, že Alice stejně bude vědět a hned zatepla to všem vyslepičí. Začala jsem se smát taky…
Když nás to s Edwardem přešlo tak jsem se na něj podívala a zeptala se ho, co na to říká.
"Myslíš, že by senám povedlo jí to rozmluvit? Alespoň budeme mít víc času na jiné věci." usmál se.
V tom se do rozhovoru vložil Emmet "Samozřejmě na školu, že?" řekl ironicky.
"Ne miláčku, na to, na co máme taky dost času." prohlásila Rose, která stála vedle něj. Emmet se široce usmál a políbil ji.
"Alice, ale mám jednu podmínku. Koupíš i normální oblečení!!!"
"Spolehni se Bello, však mě znáš. Můžeš jet nakupovat klidně se mnou." navrhla. Rychle jsem ji však zarazila. "Raději ne, Alice." řekla jsem naoko zhrozeně. Chvíli se tvářila uraženě, ale radost ji pak ovládla.
Oba dva nás objala a dala nám pusu na tvář.
"Esme tobě necháváme volnou ruku." řekl Edward. "Děkuju" zavýskla a objala nás taky.
"A na kdy to plánujete?" zeptal se nejistě Carlisle.
"No… Jelikož škola začíná v září, tak asi někdy na konci srpna." přemýšlela jsem na hlas.
"Mami já chci jet s vámi." řekla prosebným tónem Renesmee. Vyvalila jsem na ni oči.
"Ty si myslíš, že bychom tě tady nechali?" řekla jsem nevěřícně? Nechybělo moc k tomu, abych si zaklepala na čelo.
"Jůůů, díky mami, tati, já se tak strašně těším!" přiběhla ke mně a objala mě. Uvědomila jsem si, že je stejně vysoká jako já a mimoděk jsem si ji k sobě ještě víc přitáhla a dala jí pusu na tvář.
"Dohodli jsme se s Alicí, že půjdeme s vámi. Bude to vzrůšo. No, domluvíme se později…" řekl Jasper jako hotovou věc.
Zrak mi najednou padl na Jacoba a já si uvědomila, že on jediný dosud nepromluvil.
Asi to bral jako výzvu, aby se vyjádřil.
"Opustíš mě?" řekl prostě, ale v jeho hlase bylo slyšet tolik rozzuřenosti, ale i smutek.
No jo… nad ním jsme nepřemýšleli. On Renesmee neopustí. Ale ani já ne. Je přece moje dcera. Asi sem sobecká, ale neopustila bych ji, ani kdyby to bylo pro její vlastní dobro.
Položila mi ruku na tvář, aby se zeptala, co s ním bude. Nevěděla jsem, co mám odpovědět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama