Úplněk 21. kapitola

9. května 2009 v 18:16 | Mish@ |  Úplněk

Omlouvám se, že je až teď, ale kvůli protestům mého počáku jsem kapitolu psala na 4* a to mě celkem deptalo… A pak jsem zjistila, že PC na intru jsou mimo provoz, protože se vyměňuj okna… takže mě pls nevěšte a ať se vám kapitola líbí. Pište komenty:-D ;-)






21. kapitola: Prstíček
Jedna z chvílí, kdy jsem byla vděčná za svou upírskou podstatu. Nemusela jsem se totiž nadechnout.
Líbali jsme se s Edwardem asi hodinu. Potom jsme se od sebe odtrhli a on udělal něco, co jsem nečekala.
Klekl si přede mně na jedno koleno a podíval se mi do očí. Jeho pohled byl plný něhy.
"Bello, vezmeš si mě?" pronesl a moje mrtvé srdce radostí poskočilo.
"Ano" řekla jsem, ale věděla jsem, jak moc to pro něj znamená. I pro mě. Ale představovala bych si to na trochu romantičtějším místě.
Edward si asi všiml mého zamyšleného výrazu a zeptal se mě, jestli se něco stalo.
"Ne. Ale… Víš… Představovala jsem si to na trochu romantičtějším místě…"
"Přemýšlel jsem o tom, že bych tě pozval na romantickou večeři, ale nevím jestli by jsi z toho něco měla…"
Představila jsem si nás, jak sedíme v drahé restauraci, kolem nás zní zvuky piána a my způsobně usrkáváme ze skleniček plných krve. To mě rozesmála tak, že jsem Edwarda celého poprskala a málem jsem se začala válet po zemi.
Edward se na mě jen nechápavě podíval, ale nijak to neřešil. Já jsem mu to ale musela povykládat.
Jeho reakce byla stejná, jako moje. A já to nevydržela, takže jsme se s Edwardem opravdu váleli po zemi. Až do té doby, co jsem zjistila, že ležím těsně vedle Charlottina prstu. Znechuceně jsem se otřepala a vzala ho mezi palec a ukazováček a natáhla ruku k Edwardovi.
"No… Vlastně máš pravdu. Není nic romantičtějšího, než ležet mezi ostatky největšího nepřítele, který mě o tebe chtěl připravit opravdu není. Bylo to Charlotte na truc."
Přiblížil se ke mně tak, že jsme byli obličeji asi deset centimetrů od sebe.
"Ne… Bylo to proto, že tě miluju." zašeptal.
"Já tebe víc." šeptla jsem mu nazpátek.
"Ne! Já teb…" nestihl to dokončit, protože jsem ho prudce políbila. Bylo to utrpení. Každá vteřina bez něj. Teprve teď jsem si to plně uvědomila. Edward to asi cítil stejně, protože mě začal líbat ještě naléhavěji, takže ve finále ležel na mně. Líbali jsme se hodiny a hodiny, a stále nám to nebylo dost.
Ale po chvíli se ode mě stejně s povzdechem odlepil. Stoupl si a pak mi podal ruku na pomoc.
"No... Už bychom měli jít..." mrkl na mě a ruku v ruce jsme stoupali po schodech ze sklepa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama