Better than me - 1. kapitola - Namyšlenej a namyšlenější

16. října 2009 v 16:47 | Mish@ |  Better than me
Dávám sem delší část než je na Stmívání.eu, protože je to i s částí druhé kapitoly.
Nebudu to sem dávat pokapitolách, ale dám sem prostě všechno hned jak to napíšu bez ohledu na délku;-)
Souhlaas?
Tak teď čtěte a bavte se;-)




Když jsem ucítila, že už je opravdu blízko, tak jsem postavila na okraj střechy a skočila dolů. Za tu dobu co jsem padala podél 16ti patrové budovy jsem zjistila, že tu bude do půl vteřiny.
Dopadla jsem na špičky do elegantního přikrčení tiše jako kočka. Okamžitě jsem seskočila z kontejneru a lidským krokem se vydala upírovi naproti. Začala jsem se ošívat, abych vypadala co nejvíc jako člověk. Byl to účel.
Byl jsem skoro pět metrů od něj, jenže za rohem, když jsem uslyšela, jak se zastavil a prudce se nadechl.
Teď mě asi zavětřil. A určitě mě bude chtít i ulovit. Na mně si ale nepošmákne. Pořád jsem mu šla lidským krokem naproti, když za rohem něco zašustilo a upír se vyloupl přede mnou. Předstírala jsem, že jsem se straaašně lekla a začala jsem řvát.
"Pomoooc"
Bylo tak zábavné pozorovat, jak se mu na tváři objevil povýšený výraz. To přejde, pomyslela jsem si.
Upír mě čapl do náruče a odnesl mě z dosahu pouličního osvětlení. Ooo, jak romantické… Chce být rozcupován bez svědků. Dělala jsem, jak se strašně snažím bránit se, ale přitom jsem jen občas kopla nohou nebo máchla rukou. Musím vypadat jako člověk.
Posadil mě na popelnici, která stála u zdi a ruce mi dal vedle hlavy, z každé strany jednu. Zahrála jsem na něj vyděšený pohled. Naklonil hlavu zkoumavě na stranu.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se přesladce. Chtělo se mi zvracet. Ale objevila jsem další upíří rituál. Musím si ho potom zapsat k těm dalším.
"M-M-Mellisa" pípla jsem roztřeseným hlasem. Upír se potěšeně usmál.
"No, Melliso, budeš moje večeře. Ale neboj, budu rychlý. Nebude to bolet dlouho. Mimochodem, nádherně voníš. Už asi neodolám.
Vykulila jsem na něj oči. Nestranný pozorovatel by si mohl myslet, že mě chce políbit. Když byl svým obličejem těsně u mého, tak sjel ke krku. Zhluboka se nadechl a jednou rukou mi naklonil hlavu na stranu a odhrnul mi vlasy z krku. Pak si dal ruku opět vedle mé hlavy a začal se přibližovat ještě víc.
Teď přijde to nejzábavnější. Upírovy zuby se blížily k mé krční tepně. Pak se ale ozvalo jen tlumené cinknutí, jak upír narazil na mou kůži a hlasité "Eught" z upírových úst. Prudce se ode mě odtrhl a odskočil na druhou stranu uličky. V jeho očích byl děs.
Tohle je na tom to nejlepší. Když upír zjistí, že do mého krku se fakt nezakousne.
S posměšným úšklebkem jsem seskočila z popelnice a upířím krokem se k němu přibližovala. Zastavila jsem se od něj asi metr.
"Co budeš dělat teď?" zeptala jsem se ho s úšklebkem. "No… Asi tě roztrhám." řekl zamyšleně a chystal se na me skočit. Já jeho skok ale přesměrovala přímo do zdi. Rozpleskl se jako moucha, která narazila do zavřeného okna. Rychle se zvedl a otočil se na mně.
"Co chceš?" prskl.
"To stejné co ty před chvilkou, ale s tím rozdílem, že tebe to bolet bude." řekla jsem sladce a čekala na jeho reakci. Zorničky se mu rozšířily překvapením. Naklonil hlavu na stranu a zkoumavě se na mne díval. Pak se mu v očích objevilo poznání.
"Já vím, kdo jsi. Ty jsi Stregoni Benefici. Proč mně to nenapadlo dřív? Právě tebe hledám." Jeho hlas zněl zamyšleně.
"A proč mně?" zajímala jsem se. Jeho myšlenky jsem mu nevyvracela. Nejsem Stregoni Benefici.
"Ano, máš pravdu. Nepředstavil jsem se. Jsem Caius Vollturi. A hledám tě, protože bych tě chtěl připojit k naší gardě." máchal kolem sebe rukama. Asi aby to mělo efekt…
"Ooo… Tak já budu mít tu čest skoncovat s jedním z Vollturi…" řekla jsem sarkasticky a ušklíbla jsem se tomu.
"Ale pokud půjdeš se mnou, tak se budeš mít dobře! Nebudeš muset žít v téhle zablešené díře a budeš moct projevit svůj potenciál v plném rozsahu!"
"To mohu i teď."
"No vlastně máš jen dvě možnosti. Buď půjdeš se mnou, nebo zemřeš… A to by byla škoda…" usmála se přeslazeně. A to mně naštvalo.
"Ty mně chceš říkat, co mám dělat?" zasyčela jsem na něj z deseticentimetrové vzdálenosti.
"Ale ne…" zase se přeslazeně usmál. "Dávám ti jen možnost volby. Za chvíli mně totiž přijde hledat garda, a to už bys nemusela odejít v celku…" blahosklonně se na mně podíval. Nevím, co si myslel… Že mu padnu k nohám? Ti upíři jsou tak bláhoví…
Nemusela jsem ale čekat dlouho. V mžiku se zpoza rohu vyloupla malá upírka. Vypadala tak na deset…
"No to ses teda vyznamenal." začala jsem se smát.
"Tomuhle," kývla jsem hlavou směrem k upírce "říkáš garda?"
"Ona se nezdá." bránil ji Caius horlivě. "Jane? Mohla bys prosím Mellise předvést svůj dar?" Sice se na ni usmál, ale i tak zněl dost panovačně.
Už jsem cítila, jak se na mne stáčí Janiny oči a tak jsem bleskově zasáhla. Prostě jsem její pohled přesměrovala na Caiuse. Nevěděla jsem, co se stane a ani jestli mi to pomůže. Ale pomohlo. Poznala jsem to podle toho, že se Caius ve vteřině ocitl na zemi a svíjel se v křečích, jakoby ho něco spalovalo zevnitř. Ale přestalo to hned, jak si Jane uvědomila, co dělá.
"Hezký dar Jane." posměšně jsem se ušklíbla. Na Caiusovu reakci jsem nemusela čekat dlouho. Nasupeně se zvedal ze země a oprašoval si plášť. Jane na něj jen vyděšeně zírala. Bylo vidět, že se opravdu bojí následků.
"To si vyřídíme ve Vollteře!" prskl Caius vztekle a Jane se hned začala koktavě omlouvat.
"Cauiusi, já jsem… To já ne… To ona!"
Její snahu utnul Caiův rozzuřený pohled a Jane okamžitě ztichla. Nechápu, proč se ho bojí. Klidně by ho přeprala. Ale to je její věc…
"Nerada ruším vaši rodinnou seanci, ale musím tě zklamat. Ty už si toho s ní asi moc nevyřídíš." ďábelsky jsem se na něj usmála.
Na Caiovi šlo vidět, že mu teče do bot. Tak mně začal přemlouvat.
"Neblázni Melliso, můžeme se přece domluvit."
"Ne. Já se s upíry nedomlouvám. Já je likviduju." vysvětlila jsem a obrátila pozornost k vyděšené Jane. Viditelně se jí zatajil dech.
"Ty" ukázala jsem na ni prstem "vyřídíš ve Vollteře, co se tady stalo. A taky to, aby mně nechali nepokoji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alciellë Alciellë | Web | 16. října 2009 v 18:32 | Reagovat

Skvělá kapitolka, úplně super ;o)

2 Alciellë Alciellë | Web | 16. října 2009 v 22:37 | Reagovat

Hodně bledě, protože jsem marodila, tak jsem jen ležela a neměla jsem na nic náladu a ted o víkendu budu dopisovat sešity za ty dva týdny a doučovat se látku, čeká mě šest testů, ale zítra snad něco nafotím ;o) Blbý to je s druhým komixem, ten budu muset zrušit, i když jsem ještě nezačala :o(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama