Belle Morte

20. června 2010 v 6:24 | Mish@ |  Jednorázovky
29

Téma týdne je smrt. Prostě jsme nemohla odolat a napsala jsme to. Bojím se smrti. Možná je to i můj spůsob, jak sama sebe uklidnit. Lidé se bojí neznámého.
Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit.
Vaše Mish@



I když to tak někdy nevypadá, miluju lidi. Všechny lidi. Možná nejste moje děti, ale stejně u mě jednou všichni skončíte. Dám vám Polibek a zbytek věčnosti už bude vaše duše jen proplovat Prázdnotou.
Ptáte se, co je Prázdnota? Ne, vím, že se neptáte, ale stejně vám to povím. Prázdnota je vlastně odpočívárna duší. Něco jako zásobník, ve kterém čekáte, dokut znovu nenastane čas, abyste se vrátili na zem. V Prázdnotě není nic. Není tu ani tma. Temno se tu rozpíná jako něco živého, tančí a dovádí.
Všichni se do prázdnoty jednou dostanete. Všichni jednou budete muset projít bránou a nebude záležet na ničem. Nezáleží na tom, co jste byli v životě, jak jste zemřeli, kolik životní síly vám zbylo. Prázdnota nedělá rozdíly. Vycucá všechny duše, že z nich zůstane jen esence. Malá jiskřička, každý den matnější a matnější. A nakonec zhasnete. Potom už necítíte nic. Ani radost, ani bolest, prostě nic. Stanete se součástí Temna. A to vás potom vyvrhne. Ocitnete se znovu na světě, znovu se narodíte, znovu žijete svůj život, ale jen proto, abyste se nakonec stejně vrátili do mé náruče, do mé Prázdnoty, abyste byli obklopeni mým Temnem.
Někdy si pro vás přijdu dřív, někdy později, ale nikdy na vás nezapomenu. Když vás budu chtít u sebe, dostanu vás. Ale na druhou stranu si nemůžete stěžovat. Nedělám mezi lidmi rozdíly.
Právě byl na řadě on. Ano, on. Je jen hloupým lidským zvykem, všechno pojmenovávat. Jméno je zbytečnost. Nepotřebuju jméno, abych si vás odvedla domů.
Svět se pro něj zastavil. Čupěla jsme vedle něj a něžně mu hladila vlasy.
"Neboj, nebude to bolet," zašeptala jsem, i když jsem věděla, že mně neuslyší. Nikdo z nich mně neslyší. Vlastně mně vůbec nikdo neslyší. Naklonila jsem se nad něj a mé dlouhé černé vlasy se mi přelily přes ramena. Rozprostřely se na jeho hrudi jako obsidiánový závoj a prosakovaly jeho tělem. Jeho oči, jako by náhle prozřely, vyhledaly můj pohled. Neslyší mně, ale vidí mně. Něžně jsem se na něj usmála a prstem mu přejela po tváři.
"Nebude to bolet," zašeptala jsem znovu. "dlouho," dodala jsem po chvilce. Mohl vidět, jak se mé rty pohybují, ale nemohl poznat význam mých slov. Něžně jsem se na něj usmála.
"Morte," zašeptal. Jeho slova zněla jako ševelení ptáčka. Ptáčka, který pro mě zemře. "Belle Morte," vydechl a zorničky se mu jemně rozšířily.
Uchopila jsem jeho tvář do dlaní jako něco křehkého, co se může každou chvíli rozbít. Co já mohu kdykoli rozbít. Přiblížila jsem svůj obličej k jeho. Své bezkrvé rty jsme přitiskla na jeho teplé a vlhké. Naposledy pro mě vydechl a já se z něj napila. Vysála jsem jeho životní sílu. Pravou ruku jsem mu přesunula na srdce a přivolala jeho duši. Vznesla se do mé dlaně jako jiskřička, jiskřička naděje, která brzo vyhasne. Pořád ještě byla se svým tělem spojená. Bylo to jako tenoulinká nitka. Vzala jsem duši mezi palec a ukazováček a utrhla ji jako zralou malinu. Nebránila se. Chtěla odejít. Nitka se třepetavě snesla na své tělo a vsákla se do něj. Jako by tu nikdy nebyla.
Plynulým pohybem jsme se postavila. Z hrdla se mi vydral spokojený smích. Naposledy jsem se podívala na jeho vychládající tělo a zmizela jsem o dům dál.
A prosím, nebojte se mně. Nebojte se něčeho, čemu se stejně nemůžete vyhnout. Jak už jsme jednou řekla, všechny vás miluju a když nic, jsem aspoň spravedlivá.
Dnes na smrt čeká ještě spousta lidí. Čekají na mě. Čekají, až přijdu. Jsem Belle Morte. Krásná smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TeruSha* TeruSha* | Web | 20. června 2010 v 8:20 | Reagovat

Začátek chápu...Konec ne

2 Tomáš Vašut Tomáš Vašut | E-mail | Web | 20. června 2010 v 8:33 | Reagovat

Ahoj, zajímavý blog, zdá se, že konečně někdo, kdo se neskrývá za tvář někoho jiného, nebo nějaké zrůd a pod. jak vidím v poslední době.
Ale chci ti dnes říct, že nemusíš mít strach ze smrti. Pan Ježíš Kristus porazil smrt svou obětí na kříži. Nabízí východosko, pokud v něj uvěříš. On o sobě řekl, že je ta cesta pravda a život. On řekl, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby každý kdo v něj věří nezahynul (v pekle) ale měl život věčný. Poslechni toto volání dokud je dnes a dej mu svůj život. Jak. Podívej se na můj blog...Modlím se právě teď, aby se ti pán Ježíš dal poznat a aby se stal ve tvém životě reálným, dříve nebo později. On je ti blízko, on zná tvůj život, on ví, co potřebuješ, on je mocný...Otevři mu své srdce a uvidíš netušené.

3 *Emmgirl* (*EMOgirlEMO*) *Emmgirl* (*EMOgirlEMO*) | Web | 20. června 2010 v 16:03 | Reagovat

Já osobně se vždy musím porozhlédnout po každém blogu, na kterém jsem a vyšťourat sebemenší povídku či pokusy o literární tvorbu. :) Nikdy se nezaměřuji jen na to špatné a hledám autorčinu vlastní tvorbu.

Možná proto čtu i tu Tvou. Určité zamyšlení to má a musím říci, že je to hezky psané. Každý máme svůj styl a i když je to psané v první osobě, k tomuto dílu to sedí.. Alespoň podle mě.

4 Lilly Lilly | E-mail | Web | 12. června 2012 v 20:36 | Reagovat

Veľmi pekne napísané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama