Emmett a Snape - 2. kapitola - Ubohé topení

11. srpna 2010 v 19:24 | Mish@ |  Emmett a Snape
A zase v jeskyni:

"Mohl bych aspoň jít vykonat potřebu bez tohohle?" zavrčel nevrle Snape a zatřásl s provazem, který měl omotaný kolem nohy. Emmet našpulil rty a chvíli přemýšlel, poté se mu tvář rozjasnila, což byla předzvěst toho, že zřejmě dostal velmi inteligentní nápad.
"A proč to prostě neuděláš tady?" otázal se moudře a třikrát plivl na pečící plech. Jednou aby se to nepřilepilo, dvakrát ať se blýská čistotou (na jar či na jiný mycí prostředek mu nezbyly peníze, protože všechno utratil za to mléko) a třikrát jen tak pro radost.
"Nejsem zvíře," odtušil Snape a nepěkně si změřil Emmetta pohledem.
"Jen se nedělej, ty divochu, wrrau." Emmet vycenil všechny své zažloutlé zuby, které doposud nepoznaly kouzlo zubní pasty ani kartáčku, v tak perverzním úsměvu, že i samotný Jiraya-sempai by zbledl závistí.
Severus se s ním nemínil dál zahazovat, sehnul se a rozvázal suk na provazu. Poté vstal a odkráčel někam do temných útrob jeskyně, ať nesviní jejich obytný prostor, nechávajíc tak ohromeného Emmetta o samotě.
"Asi jsem to měl více promyslet," zabručel Emmet a s pohledem upřeným na lano se poškrábal na hlavě.
Mezitím Severus tápal tmou, až se ujistil, že je dostatečně daleko a nikomu tady nějaká ta loužička vadit nebude, zastavil se a rozepnul si poklopec. Kdyby udělal ještě jeden krok, spadl by do hluboké propasti a svou potřebu by již nevykonal… Vlastně už nic by nekonal. Toho si však učitel lektvarů nevšiml. Snape se zhoupnul na patách, zvesela si broukal nějakou melodii a pustil se do práce.

O pár sekund později. Dno propasti:

"Ach! Zlato, tady jsou nějaké termální prameny?" vypískl překvapeně Jean-Claude, jakmile na něj dopadly první kapky horké tekutiny a trhl s sebou. Od své luxusní společnice Anity Blakeové se dočkal jen pubertálního zahihňání a následného šťouchnutí do žeber.
"Ale no tak, miloušku, snad by ses nebál? Trocha tepla ti neuškodí," zavrkala sladce Jean-Claudovi do ucha (které mu potom zalehlo na dva týdny) a sama vystavila tvář horkému proudu.
"Neee!" zařval srdceryvně Jean-Claude a jako ve zpomaleném záběru se na naši drahou lovkyni upírů vrhl.
"Copak nevíš, že obličej se má mýt vlažnou až studenou vodou? Ještě se ti ucpou póry," zakroutil nechápavě hlavou nad dementností své družky a snažil se dostat bláto ze své zbrusu nové košile, kterou už měli v dámským oddělení Prady poslední.
"Tak tomuhle už nepomůže ani Vanish…" zabrblal Žánek a nespokojeně si to štrádoval k podzemnímu jezírku, které dostal od Ashera k narozeninám.
Mezitím na nedalekém hradě za sedmero horama v motelové čtvrti:

"Popelko, drahá, dej už mi konečně svou ruku," zavyl zoufale Krasoň.
"Jo? A kterou asi? Tu kterou mi ukousl krokodýl, když jsme byli s Jeffem Corvinem na Islandu nebo tu, kterou ta gorila v deštném pralese použila jako popelník?" vmetla mu do obličeje Popelka naštvaně, otočila se na podpatku a rozběhla se směr okno.
"Drahá, zapomněla sis lano!" řval za ní její vyvolený, jenže to už byla Popelka dávno v trapu. Teda v lese…

Už pouze kilometr a půl od jeskyně:

"A seš si jistá, že to starý hovado bydlí zrovna v téhle jeskyni?" vyštěkla Molly snad už po desáté a provrtala Ginny pohledem.
"Jooo, vždyť jsem ti říkala, že to zdědil po nějakým pradědovi. Jmenoval se Yetty. Nebo Yetta?" zamyslela se. Nakonec nad tím mávla rukou a táhla svou máti dál.

Zpátky v jeskyni:
Snape, jako znovuzrozený, se docoural zpátky do kuchyňo-obýváku a pleskl sebou vedle topení, které bylo nějak podezřele studené.
"Emmí?" zaječel na svého věznitele.
"Ano, srdíčko?" opáčil Emmet laškovně a s obratností mrtvého tuleně přitančil až k němu.
"Je to studený!" zamručel Severus.
"To je přece logické, když jediní teplí jsme tady mi dva," zamrkal na něj svými opálenými řasami a odtančil k oknu, které bylo křídou namalované na stěně jeskyně.
"Asi bude dneska pršet. Je tam nějak šedo," zkonstatoval po půlhodinovém čučení "z okna".
"Máme tady vůbec hromosvod?" začal vyšilovat Snape.
"Nemáme, ale neboj, jsme v bezpečí. Mají ho sousedi."
"Jo? A kteří? Děda vševěda co bydlí patnáct kilometrů daleko, nebo pták ohnivák co bydlí ještě o padesát kilometrů dál?"
Emmett se na něj jen shovívavě usmál. "Neboj, hlupáčku, mají ho oba, vždyť jsem říkal, že ti tady nic nehrozí…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama