Better Than Me - 8. kapitola - Kam spadlo jablko?

16. října 2010 v 23:40 | Mish@ |  Better than me
perex
Další kapitola BTM s názvem Kam spadlo jablko? Možná vás taky bude zajímat, kdo to jablko nakonec sebere.



Jediné co jsem cítila, bylo ostré tepání ve spánku. Jako by se mi hlava měla každou chviličku rozskočit. Jasně, za chvilku to přejde, ale ještě nějakou dobu se asi budu cítit jako přejetá náklaďákem. Plně naloženým. A k tomu mi ještě začalo zvonit v uších. Do prdele, zaklela jsme v duchu a instinktivně si přitiskla dlaně na uši. Samozřejmě to nepomáhalo, ale jenom pro ten pocit.
"Nešahej na ni, mohla by být nebezpečná," zvalo se někde blízko.
"Sakra, já jsem pekelně nebezpečná!" zavrčela jsem. Znova mi zaškubalo v hlavě a obličej se mi zkřivil bolestí. "Teda většinou," dodala jsem polohlasně. Zatraceně. Někdo mně sejmul a já si tady s nimi povídám. Rozlepila jsem oči a zase je bleskově zavřela pod náporem bodavého světla. Téměř jsem cítila, jak se mi zorničky bláznivě roztáhly a zase smrštily na velikost špendlíkové hlavičky.
Natáhla jsem vzduch do plic a zjistila, že jsem pořád v lese. Jak jinak. Cítila jsem čerstvé jehličí, vůni deště, hlínu a to, čím byl cítit Michael.
Přece tady nebudu jenom tak ležet, blesklo mi hlavou. Dala jsem si zapravdu a bleskově se překulila dál od těch kluků. Za sebou jsem necítila žádné pohyby. Doufala jsem, že tu nečíhá ještě někdo v záloze, aby mně dorazil další peckou do hlavy. Plynulým pohybem jsem se zvedla do stoje a opřela se o nejbližší strom, protože se mi pekelně zatočila hlava. Mělce jsem dýchala a pomalu otevírala oči, aby si zvykly na ostré světlo. Povedlo se. Bod pro mě.
Zadívala jsme se na tu hromadu opačného pohlaví přede mnou a musela jsem se uchechtnout. Vypadali jako oddíl vojáků ze Zachraňte vojína Ryana. Byli si podobní jako vejce vejci, ale přitom byli každej úplně jinej. A v jejich čele stár obrovský černý vlk. Byl větší než teréňák a hubu měl plnou zubů velkých jako meče. Super, když se daří, tak se daří.
Už jsem chtěla říct něco na adresu jejich přerostlého maskota, když v tom tam namísto něj stál další kluk. Vykulila jsem oči tak, že mi málem vypadly z důlku. Kupodivu to nebylo tím, že tam stál naprosto nahý, ale tím, co se právě stalo. Byl tam vlk, nebyl tam vlk. Nebyl tam nahatej kluk, je tam nahatej kluk. Kdybych se neznala, myslela bych si, že mi v nějakém nestřeženém okamžiku podstrčili lysohlávky.
Chlapovlk se k nim všem dokonale hodil. Černé vlasy měl ostříhané každý jinak, takže budily dojem, jako by ho přejela sekačka na trávu. Vypadalo by to roztomile, pokud by se na mně nemračil jako bych mu vysála babičku.
"Co jsi zač?" zeptal se úsečně a propaloval mně pohledem. Pokud to vydrží dlouho, začnu se kroutit jako červ na háčku.
"Co myslíš?" odpověděla jsem mu otázkou a naklonila hlavu na stranu. Konečně jsem se dostávala do své kůže. Já nejsem nikdy ta, která se plazí po zemi po kolenech. Já jsem ta, která lidi donutí kleknout si a potom je kopne do obličeje.
"Nejsi člověk, ale ani upír," zkonstatoval. Jestli mu nějak vadilo, že je nahý, nedával to na sobě znát. Působil jako vůdčí typ. Jeho hlas se majestátně rozléhal mezi stromy jako něco živého a tepajícího. A nejen jeho hlas byl majestátní, pokud chápete jak to myslím.
"A na to si přišel sám?" zeptala jsem se a nakrčila jedno obočí. Vypadalo to, že už ho začínám vážně štvát. Na čele mu vyskočila žíla a v očích se mu nasupeně blýskalo.
"Přestaň si se mnou hrát. Na to, žes ještě před pěti minutama ležela na zemi, si dost vyskakuješ," zavrčel.
Abych řekla pravdu, užívala jsme si to. Když jsme zrovna neměla jednu ze svých sentimentálních chvilek, bavilo mně srát lidi. I nelidi. A vsadím svoje lodičky od Tifannyho, že tenhle není člověk, ani co by se za nehet vlezlo.
"Patříš ke Cullenům, že?" štěkl po mně a nenávistně se nahrbil. Nechápavě jsem povytáhla obočí.
"Cože?" přeptala jsme si. Zatvářil se nedůvěřivě. Ani se nedivím. Kdybych byla na jeho místě, asi bych si nevěřila ani nos mezi očima.
"Hele," začala jsme smířlivým tónem, "nepřišla jsem sem nikoho sežrat. V zásadě jsem tady nikomu vůbec nic neprovedla. Nevím, o jakých Kolenech tu mluvíš, a abych pravdu řekla, nijak extra mně to ani nezajímá. Pokud nemáš jiný důvod, proč mi zakroutit krkem, tak si uvaž svýho kámoše, já totiž odcházím." Byla jsem pevně rozhodnutá, švihla jsem posledním pichlavým pohledem po tom zrádci Michaelovi, otočila jsem se na podpatku a do půl vteřiny bych byla fakticky pryč, ale něco mně stihlo dokonale vykolejit.
"Nechte ji, je stejná jako její otec…" zaznělo kousek ode mě a přimělo mně to ohlídnout se. Do mého zorného pole se dostal starší muž s dlouhými černými vlasy. Na vozíčku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Milujete mně?

Ano
Ano
Ano

Komentáře

1 Alciellë Alciellë | Web | 17. října 2010 v 9:07 | Reagovat

Super, skvělý, bomba! Prý o jakých Kolenech tu mluvíš =D To mě vážně dostalo. Nemělo to chybu a strašně se těším na další díl, doufám, že bude brzy.. Asi se ukoušu zvědovostí ;)

PS:Díky za komentář k jednorázovce. Já jsem povídky publikovala na starém blogu, pak jsem ho zrušila a povídky přesunula na web, ale budu to rušit a psát nové :)  Ta jednorázovka se mi asi jediná z toho všeho špetku líbila, tak jsem ji nechala, ale není příliš dlouhá? Jsem ráda, že se ti líbila, komentář potěšil :)

2 Sophie Sophie | 17. října 2010 v 10:30 | Reagovat

hele dneska dávaj na nově v 11:00 další německou pohádku takže jestli si chceš potvrdit svoje domněnky..... :-D  :-D

3 dinky dinky | Web | 14. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

fíha, skvelá poviedka. dnes som ju celú prečítala a nádherne píšeš. neviem sa dočkať pokračovania :-)

4 Daniel Daniel | E-mail | Web | 30. září 2011 v 8:34 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama