Misha v Bruselu

26. dubna 2011 v 11:39 | Mish@ |  Postřehy všedního života....
Ano, stavějte slavobrány, Misha se vám vrátila! Sice jsem přemýšlela o tom, že bych se nadobro usadila v Oxfordském Waterstone's, ale nakonec se mi postesklo po českém pivu (v Anglii mají bez pěny a teplý) a tak jsem se teda vrátila.

A teď se snažím překonat svou nekonečnou letost a napsat report. Mezitím teda ještě přemýšlím nad tím, jak to udělat abych musela psát co nejméně. Uvidíme co z toho vyleze.



Vyjeli jsme v úterý - 12. dubna - od naší úžasné a bezkonkurenční školy. Vzali jsme to přes Rakovník, kde jsme nabrali zbytek účastníků zájezdu (dokonce jsmě měli i řidiče Romču a Romču - i když ten druhej Romča byl vlastně Víťa ale to je jen detajl:)) a hurá přes Německo do Belgie. Cesta do hlavního města - Bruselu - trvala asi 17 hodin. Bylo to nejdelších 17 hodin v mém životě. Jelikož mám celkem dlouhý nohy, nemohla jsem najít žádnou snesitelnou polohu, ve který bych byla schopná zabrat, takže jsme celou dobu čučela do blba a poslouchala písničky.


V Bruselu jsme hned zamířili k Evropskému parlamentu. A už tam se ukázalo jak jsou Bruselani ujetí. Nejen že mají úchylku na divné schody, ale míra jejich bohatství se měří v počtu kachem, které vlastní (ne, nechcete vědět, jak jsme zrovna na tohle přišly). Před plánovanou prohlídkou jsme se prošli v parčíku, kde měli mimochodem strašněj bordel a v jezírku jim plaval kopačák, a pak hurá na přednášku. V parlmentu si nás vzal do parády Černoch (byl bílej a Čech) a asi dvě hodiny do nás hustil všecko možný týkající se Evropské unie. Jediný co si z toho pamatuju, je, že na jednom z videí ze zasedání, které nám pouštěl, dabovala nějakýho chlapa ženská, takže působil jako transvestita. Pak jsme se koukli do sálu, ve kterém se mimochodem natáčela reklama na Miňonky a pak nás konečně propustil.


Následovala procházka po Bruselu. Asi třikrát jsme ho obkroužili a pak jsme se konečně dostali na místo, kde je socha čůrajícího chlapečka, který k Bruselu neodmyslitelně patří. Docela mě zarazilo jak byl prťavej, protože na pohledech a na fotkách vypadal mnohem větší.


A dokonce jsme viděli i čůrající holčičku. Ta už mi připadala ale silně úchylná, protože jí šlo vidět až do kuchyňky. Ale prý můžeme být rádi. Že většina turistů ani neví, že něco takového existuje. No nevím jak zbytek, ale já bych si ji klidně odpustila, protože jsme kvůli ní museli procházet uličkou s rybíma restauracema, kde zaždej druhej jedl škeble nebo jiný mořský potvory. Fuj.


Ale potom jsme měli rozchod. S Čárou jsme prolezli snad padesát čokoládoven (měla jsme pocit že tloustnu jenom když se na ty kopy čokolády dívám) a já jsem si ulovila první várku pohledů a nějaké ty čokoládičky pro mamku a babičku.


Další zastávka byla u kostela svatého Michaela, který je mimochodem můj nejoblíbenější. A musím říct, že ten kostel byl opravdu nádherný. Měli v něm i Michaelovu sochu.Já jsem si Michale vždycky představovala s dlouhýma modrýma vlasama. Nevím proč:)


A teď přijde ta nejlepší část. Před kostelem byl parčík s nádherně zeleňoučkou strávou a papundeklovýma figurkama dvou volů. Fakt, nekecám. A po celodenním pochodu jsme byli všichni tak mrtví, že jsme se v tom parčíku chvilku zasekli. Mezitím co si všichni posedali na lavičky, já s Čárou jsme se suveréně vylepily do trávy, která byla mimochodem velmi fotogenická. Takže jak jsme se tam válely, tak jsme se fotily.I když jsem většinou vypadala jak mrtvá, ta kulisa kostela byla nádherná.


Bohužel jsme se stejně nakonec musely zvednout a autobusem odfrčet k Atomiu. Průvodkyně prohlašovala, že co je London Eye pro Londýn, to je Atomium pro Brusel. Nevím jak jsem si to představovala, ale nakonec to bylo jenom pár kuliček pospojovaných trubičkama. Prý se to dalo celý prolézt až nahoru. Mezi náma, v tu chvilku by mě tam nikdo nedostal ani heverem, protože jenom když jsem pomyslela na tu hromadu schodů, žaludek mi udělal dva kotrmelce. Byla jsem tak mrtvá, že jsem měla problémy i s tím, abych od toho blbého Atomia dolezla k autobusu.


No a pak už konečně následoval odjezd na hotel. Z Bruselo do Chemtu to tvalo asi hodinu a půl, které jsem celé prospala se zvrácenou hlavou a otevřenou pusou, takže jsem vypadala jako retard. Bydleli jsme v hotelu Formule 1. Nebyl sice nejhorší, bylo tam čisto, ale víc než jednu noc bych tam spát nechtěla. Pokoje byly strašně prťavé a sprchy a záchody byly společné pro celé patro. Navíc byly nějaké podivné, protože když se do nich vlezlo, bylo to jako v ToiToice.


Celkově mě Brusel moc neuchvátil. Člověk by si k němu musel budovat vztah asi déle. Není to jedno z těch měst, které jen uvidíte a už byste se do něj nejraději nastěhovali. Navíc byla ještě divná jejich dvojjazyčnost. Něco bylo německy, něco franczousky. Ve finále jsem nerozuměla ani jednomu, ale to už je jiná pohádka.


Příště se těšte na Bruggy - nádherné město - a konečně se podíváme i do Anglie, do Canterbury.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alciellë Alciellë | Web | 26. dubna 2011 v 15:29 | Reagovat

Uff, natož, že jsem na Belgii měla prezentačku do ájiny, takhle dlouhý jsem to myslím ani neměla =D. Ale je pravda, že já měla spíše pivo, komixy a knížky, čokoládu a tak... Článek se ti povedl ;). Já tam nebyla, tak nemohu říct, jak to tam vypadá a jak tam je.. Ale chtěla bych se tam podívat, doufám, že bude pokráčko článku ;).

2 Alciellë Alciellë | Web | 26. dubna 2011 v 15:30 | Reagovat

Uff, natož, že jsem na Belgii měla prezentačku do ájiny, takhle dlouhý jsem to myslím ani neměla =D. Ale je pravda, že já měla spíše pivo, komixy a knížky, čokoládu a tak... Článek se ti povedl ;). Já tam nebyla, tak nemohu říct, jak to tam vypadá a jak tam je.. Ale chtěla bych se tam podívat, doufám, že bude pokráčko článku ;).

Jo, po pivu se ti zastesklo? Ty jo, ty nezdáš =D. ale komu by se nezastesklo, taky pravda :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama