Třináct

1. dubna 2011 v 16:31 | Mish@ |  Jednorázovky

Po hodně dluhé době se mi povedlo napsat povídku. Je na téma "třináct", které bylo vyhlášeno Klubem snílků. Do duelu jsem se sice nedostala, protože jsme nebyla dost rychlá, ale přesto doufám, že se bude líbit.

"Dnes, v brzkých ranních hodinách byla v parku nalezena další mrtvola.Tělo patřilo devětadvacetileté Paule Montgomeryové. Přesto, že policie místo činu předchozích jedenácti vražd nepřetržitě monitoruje, vrah opět unikl.
"Bylo to, jakoby se tam to tělo prostě objevilo," říká svědkyně události.
Na těle nebyly nalezeny žádné stopy násil..."
Anna hrábla po ovladači a umlčela moderátorčin vlezlý hlas. Promnula si unavené oči a vzápětí toho zalitovala, protože se jí povedlo rozmazat si řasenku.
Už dvanáctá. Ta myšlenka se jí doslova prolétávala před očima. Ani tahle ještě nebyla poslední. Věděla to už od začátku. Musí jich zemřít třináct. Ne že by byla vědma nebo něco takového. Bylo to jasné všem. Ona i její kolegové na tom případu dělali ve dne v noci, ale nebyli schopní najít nějaké stopy. Přesně, jak říkala ta žena ve zprávách. Jako by se tam prostě objevily. A taky ty medailonky, které měly oběti v ústech. Byly na nich vyrytá čísla. První měl třináctku. Dvojka se našla dnes a jedničku její osud ještě dožene, pokud s tím tedy Londýnský policejní sbor něco neudělá. Anna se podívala na nástěnné hodiny které visely nad televizí. Ne, že by jim zbývalo moc času.
Hodila si na sebe koženou bundu a zamknula za sebou vchodové dveře. Musí se jít na to místo znovu podívat. Něco je s těmi vraždami musí spojovat. I kdyby měla celý ten debilní park prolézt po kolenech, musí něco najít. Cokoliv.
***
"Madam," zahučel jeden z uniformovaných policistů, kteří měli zrovna hlídku, a nadzvedl výstražnou pásku tak, aby pod ní Anna mohla pohodlně projít. Ne že by to bylo tak složité, i s podpatky neměřila víc než 160 centimetrů. Druhá uniforma jí podala gumové rukavice a ona si je s nacvičeným driftem natáhla, až to mlasklo.
"Merlioni!" zaječela a vzápětí spatřila svého parťáka, jak se k ní prodírá davem zelenáčů postávajících všude po místě činu (nebo spíš činů?) a nasupeně je odstrkuje. Teda odstrčil jich jen pár, ostatní se dobrovolně klidili hromotluckému Italovi z cesty.
"Baneová." Jo, tohle bylo poslední dobou něco jako jejich pozdrav. Žádné jak se máš ani jiný zdvořilý serepetičky. Nikdo na ně neměl posledních dvanáct dní náladu.
"Našli jste něco?" zeptala se bez okolků, ale už podle Merlioniho výrazu jí to bylo jasné.
"Akorát tak velký hovno," ulevil si a rukávem svého saka si otřel pot na čele.
***
"Musím se tu znovu porozhlídnout, prostě musím. Nemůžeme dopustit, aby zemřel někdo da.."
Odvrátil pohled od své křišťálové koule. Jsou tak naivní, tak strašně naivní. Nic nenajdou. A i kdyby ano, stejně ho nedovedou zastavit. Pohledem sjel na ženu připoutanou ke stěně. Vysela v okovech jako hadrová panenka. Rozbitá hadrová panenka. Vlasy jí padaly do obličeje jako mrtví hadi. Dokonce už ani nekňourala.
Zvedl se z tureckého sedu a setřepal si z ramen černý hábit. Vytáhl z držáku na stěně nůž a řízl se do předloktí.
"Můj pane, toto je oběť pro tebe, krev tvého služebníka." Kapičky se mu řinuly po ruce a pomalu dopadaly na podlahu. V obličeji mu nebyla vidět ani stopa bolesti. Jen bezmezná oddanost jeho věci. Soustředil se na postavu zhroucenou přímo před ním.
"Můj pane, toho je oběť pro tebe, duše tvé nevěstky." V ruce se mu objevil talisman s vyrytým číslem jedna. Přejel s ním po svém předloktí, takže se na něm uchytilo několik kapiček krve. Přidřepl si k bezvládné ženě a zraněnou rukou ji popadl za původně platinové blond vlasy, momentálně slepené potem a kdoví čím ještě. Hlavu jí zvrátil dozadu a zadíval se jí do otupělých očí. Medailonek jí vtlačil mezi rty. Ani se nebránila.
***
Anna se zrovna hádala s Merlionim, když najednou nebe zčernalo.
"Někdy prostě nemůžeš zachránit všechny!" řval na ni její parťák ze vzdálenosti asi deseti centimetrů. Kdyby člověk neslyšel jejich hádku, mohl by si myslet, že ji chce políbit.
"Ale já mám občas pocit, že nemůžu zachránit nikoho. Celej tenhle zkurvenej svět jde do sraček. Jenom se kolem sebe podívej. Už zemřelo dvanáct lidí. Dvanáct! Za poslední dva týdny. Tolik jich tu nebylo zabito ani za posledních třicet let. A nikdo s tím nic nedělá, celá tahle společnost jde pomalu, ale jistě do stra…" Její výlev přehlušil zvuk hromu. Znělo to, jako by se obloha trhala. Celý park byl zahalený v temnotě. A pak někdo zařval.
"Další, je tady další!" Anna se chtěla rozběhnout za hlasem, ale jediné co zvládla, bylo narazit do Merlioniho, který se vydal stejným směrem. Oba dva se ve změti rukou a nohou odporoučeli k zemi.
***
"In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!" Slova splývaly z jeho rtů s takovou mocí, jako by sama o sobě byla živá. Tančila kolem něj v pekelném víru a nasávala do sebe všechno světlo, které se do místnosti dostávalo skulinou v zatlučených okenicích.
"Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji Silám temnot. Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti!" pokračoval v odříkávání invokace. V očích se mu odrážela posedlost. Zaryl nehty do rány v předloktí, takže mu po prstech začaly znovu stékat kapičky krve. Pár jich olízl a potom začal zraněnou rukou přejíždět po prkenné podlaze své svatyně. Rudá tekutina se jakoby o své vlastní vůli začala slévat a utvořila na zemi pentagram. Stoupl si do něj a v bezhlesém výkřiku vztáhl ruce k obloze.
"Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti!" zopakoval a pak padl na kolena. Vzduch kolem něj se začal přeskupovat, jako by dělal místo něčemu mnohem většímu a důležitějšímu. Po tváři mu tekly slzy vyjadřující bezmeznou radost.
"Hlupáku," rozlehlo se najednou místností. Už neslyšel jak ta slova rezonovala kolem jeho mrtvého těla.
"Třináctá oběť v ten nešťastný den, přivede na svět zhoubu. Nikdo nebude zachráněn," zaznělo naposledy a potom už veškerá slova přestala dávat smysl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | Web | 3. dubna 2011 v 15:00 | Reagovat

ešteee ! ja chcem pokračovanie :D napíšeš ďalšiu poviedku keď ťa o to pekne poprosím? :)

2 Majda Majda | Web | 4. dubna 2011 v 19:27 | Reagovat

Já se přidávám,já chci pokračování pěkně prosím. Chci vědět jak to dopadne... :-D

3 Strixy Strixy | Web | 5. dubna 2011 v 20:14 | Reagovat

pěkný:-), píšeš krásně, měla by ses omu věnovat častěji:-), akorát tak nějak chápu, že pokračování to mít nemůže, jelikož konec je vcelku dost ukončený.
A svět pohltí věčná temnota...

4 Kaori Kaori | Web | 8. dubna 2011 v 16:33 | Reagovat

Tohle má sílu. Je to pěkné, škoda, že jsi se nedostala do duelu, zasloužila by sis to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama