Dům u vycházejícího slunce - Aleksandra Januszová

31. května 2011 v 11:27 | Mish@ |  Přečteno
Kdo si myslí, že dobré urban fantasy může vzniknout pouze za velkou louží, ten se sakra plete. Prvotina polské spisovatelky Aleksandry Januszové mu zaručeně vytře zrak.
Vítejte ve Farewell. Městu, které působí na mágy jako magnet. Eunice Wightová, rebelka s vlasy slepenými medem a vaječným bílkem do čehosi připomínajícího dredy, se už zanedlouho má stát třináctou z nich.



Do města, které už se víceméně srovnalo s důsledky Temné války, se začínají vracet staří mágové. Kdysi jejich útočištěm býval dům číslo sedm v čtyřicáté deváté ulici. Ale to bylo ještě předtím. Ještě když žila Kaia Modrooká, čarodějka a věštkyně, jejíž tajemství nebudou nikdy zcela rozluštěna. Jejich novým domovem se stává Dům u vycházejícího slunce. Útulné místo plné neškodných domácích duchů a obehnané sadem dávno zapomenuté odrůdy jablek Kozstela.

Dům u vycházejícího slunce obývá docela různorodá sebranka. V první řadě je tu Lloyd Dark. Šermíř s poněkud temnější minulostí a skříní plnou kostlivců, kteří mu ne a ne dát pokoj. V minulosti sice ne vždy byl na správně straně, ale nikdy by nedovolil, aby se jeho přátelům něco stalo. A když k jeho nezdolnosti přidáte typický Anglický humor, získáte Batmana na harlei. Neohroženého likvidátora nadpřirozených škůdců.

Timothy se zdá být jeho pravým opakem. Starý a nemocný kybermág toho sice mečem moc nepropíchne, ale díky jeho znalostem Nadsítě, alternativního rozměru, ve kterém si můžete poklábosit s počítačovými hrami, objeví nového mága dřív, než se stihne stát předmětem obchodu mezi krysími lidmi a upíry. Ano, Eunice měla opravdu kliku.

A díky Gabrielovi vyvázne dokonce bez ztráty hvězdičky (čtěte: malíčku). A ano, Gabriel je další hlavní postava. Psychicky trošku labilní zpěvák populárního Neverlandu a narcis každým coulem. Jako správná rocková hvězda se taky musí potýkat s hromadou gruppie. Když za ním jednou do šatny přijde jeho obrovská fanynka a Sidhe v jedné osobě, Gabriel si musí ujasnit, jestli se vůbec chce vzpírat její touze vlastnit ho.

A abychom těch zápletek neměli málo, na scéně se objevuje i Eunicin otec a spolu s ním i nový nepřítel, který dá všem pořádně zabrat. A upírský kápo Julius se ze hry taky nenechá jen tak jednoduše vyšachovat.

Celá knížka na mě občas působila trochu zmatečně. Věřím tomu, že v spisovatelčině hlavě je svět dokonale promyšlený, ale já jsem se v něm ztrácela. Dlouho mi trvalo, než jsem vůbec pochopila některé scény, které jsou v knize popisovány. Vysvětlování magie pomocí fyziky mě moc neoslovilo. Pokřivování reality si prostě nedokážu dost dobře představit.

Překvapivě mi nevadila přehršel hlavních hrdinů, ale občas mě otravovalo jejich chování. Místy mi připomínali skupinku důchodců a docela jsem se divila, že některý z nich Eunice nekontroloval, zda si pořádně umyla uši. Dokonce ani Gabriel se moc jako rocker nechoval. Žádné sex, drogy a rock'n'roll se nekonalo. I když po bližším seznámení s minulostí mágů jsem jejich počínání začala chápat. Když vám dá osud párkrát na prdel, nejspíš si příště všechno pečlivě promyslíte.

Vlastně celá první polovina knihy se zaměřuje hlavně na poznávání postav a jejich osudy před tím, než se sestěhovali do Domu u vycházejícího slunce. A pak přichází zvrat v podobě příchodu Draka. Po všem tom rozvláčném vyprávění a hromadě malých zápletek to působí jako pět na oko. Děj však konečně začíná plynout o něco svižněji a mě se konečně povedlo do knížky pořádně začíst.

Každopádně Dům u vycházejícího slunce nelze považovat za žádnou oddychovku. Při čtení se musíte soustředit a přemýšlet nad příběhem, jinak se budete ztrácet. Jako debut byla kniha docela slušná, ale v budoucnosti by to chtělo něco víc. A možná se dočkáme už brzo, protože spisovatelka právě dopisuje druhý díl, který by se měl jmenovat Mandala.

Pokud jste fanoušci městských fantasy a nepotřebujete k života velké love story, neváhejte a určitě si Dům u vycházejícího slunce přečtěte. Věřím tomu, že si stejně jako já postavy zamilujete a v konečném důsledku se vám kniha bude líbit.

Recenze na Fantasyi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Axia Axia | 31. května 2011 v 21:58 | Reagovat

Tak tímhle jsem se prokousat nedokázala. Jedna z mála knih, které jsem odstrčila rozečtené a nějak se mi k ní vracet nechce ...

2 Mish@ Mish@ | Web | 2. června 2011 v 15:29 | Reagovat

[1]: No jo, sto lidí, sto chutí. Mě se to líbilo, ale každý má jiný vkus:D

3 Strixy Strixy | Web | 3. června 2011 v 17:33 | Reagovat

Poláci jsou dobrými fantasy celkem známí (viz. Sapkowski) a ani tahle kniha by nemusela být k zahození:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama