Dvě zrcadla - Karolina Limrová

21. září 2011 v 11:19 | Mish@ |  Přečteno

Jeden upír. Jedna holka. Dvě zrcadla.

Jeden upír, jedna holka a dvě zrcadla. Hezky to rozmixujte a můžete se těšit na třísetstrannou parodii na ságu Stmívání. Karolina Limrová objevila nový způsob, jak své čtenáře unudit k smrti.


Joshua je upír. Považuje se za monstrum a snaží se utéct sám před sebou. Když ale na půdě svého nového domu najde zrcadlo, ve kterém nevidí svůj odraz, nýbrž neznámou dívku, najednou touží pouze po setkání s ní. Překvapivě, Kate je na tom úplně stejně. Z fleku by se vykašlala na Daniela, který chce být víc než jen kamarád, a vrhla by se do náručí chlapa, o němž neví ani jak se jmenuje. Prostě láska na první pohled.

Dvě zrcadla jsou zářným příkladem toho, proč se o upírské literatuře říká, že je otřepaná a klišoidní. Stará zápletka omílaná pořád dokola má šanci na úspěch opravdu mizivou. Tentokrát se budete potýkat s novým Edwardem (Joshuou), novou Bellou (Kate), pomstychtivou Tanyou (Sandrou) a hned celou vlkodlačí smečkou (pouze vlkodlaci nejsou vlkodlaci a místo fešného tetování mají řetízek s mečem) v čele s osvaleným žárlivcem Jacobem (Danielem). A tímto výčet podobností ani zdaleka nekončí.

Duplicita Stmívání je sice největším problémem, ale zdaleka ne jediným. Velké mínus je naprostá absence jakéhokoliv napětí. Veškerá akce je pohřbena pod nánosem sladkobolných řečiček a polibků na tváře a do vlasů. Vkusná romantika dokáže být zpestřením každého příběhu. Používat ji ale jako vycpávku pasáží, které jsou víceméně o ničem, je hloupost, protože ve finále celé dílo působí levně a přeslazeně.

Ani prostřednictvím postav si Karolina Limrová moc fanoušků nezíská. Už samotná Joshuova sebenenávist je tak kýčovitá, že po třetí narážce na to, jaké je zvíře a že si nikoho tak úžasného jako Kate nezaslouží, vás začne pravděpodobně bolet hlava. Pokaždé, když v jeho hlavě zazní slovo netvor, vybavte si ten morčecí výraz, který Edward vždycky nahazoval ve filmu. To je totiž jediný způsob, jak se u čtení alespoň trochu pobavit, a který nezahrnuje použití nůžek nebo skládání origami.

Ani tentokrát se famfár pro prvotinu mladé české autorky nedočkáme. Pod vlivem fanfiction serverů si lidé začínají myslet, že vydat knihu může každý. Jedna úspěšná povídka ale spisovatele nedělá. Slátanina (i s hezkou obálkou a perfektní úpravou) bude vždy slátanina, která v knihovně pouze zabírá místo hodnotnějším knihám a mnohem lépe by se hodila jako podložka pod kývající se stůl.

Ministerstvo zdravotnictví varuje: Čtení tohoto díla může mít nepříznivý vliv na vaše duševní zdraví.

Hodnocení: 20 %

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 riewanna riewanna | Web | 21. září 2011 v 11:28 | Reagovat

Hezky napsaná recenze. Knihu jsem sice nečetla, ale u Tvojí recenze jsem se dobře bavila - hlavně na začátku :)

2 sayury sayury | Web | 21. září 2011 v 17:58 | Reagovat

Néééééééé tak pěkný název a tak stupidní děj :D To je prostě změření jednoho názvu a všichni dobře víme, jak těžko se ty věci vymýšlejí! :D

3 Nikki^^ Nikki^^ | Web | 22. září 2011 v 15:05 | Reagovat

Nemůžu než souhlasit. Se divím, že jsem to vůbec dočetla...

4 Dem Dem | Web | 29. října 2011 v 19:12 | Reagovat

Půjčila jsem si tu knížku, protože se mi strašně líbil obal a doufala jsem, že to bude nějaká zajímavější pohádka. Teď jsem někde na 60. stránce a přestávám mít chuť číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama