Pijou mi krev aneb Upírkou na vlastní nebezpečí - Kimberly Pauley

22. září 2011 v 10:23 | Mish@ |  Přečteno

Mina může s klidným srdcem říct:
"Pijou mi krev"


Je jí šestnáct. Celý život má před sebou, ale její rodiče by radši, kdyby byla mrtvá. Co by taky mohla chtít po někom, kdo má tesáky?



Mina (ano, jako z Drákuly) Hamiltonová je obyčejná puberťačka. Chodí do školy, kroutí hlavou nad výstřelky své nejlepší kamarádky Sereny a řeší trable s kluky. Vlastně zas tak obyčejná není. Její rodiče jsou nemrtvá stvoření noci a Mina je jejich utajené dítě. A teď se to i profláklo.


Mina má čtyři týdny na rozmyšlenou. Buďto se stane upírkou a ztratí svou nejlepší kamarádku, nebo zůstane člověkem a přijde o rodiče. Být či nebýt (krvesajem), toť otázka!


Upírské téma v literatuře začíná být jako vyschlá studna zasypaná sebepohrdáním a neukojitelnou krvežíznivostí. Pijou mi krev není žádný bestseller, ale zajetému stereotypu se vymyká minimálně svou lehkostí a jednoduchostí.


Nečekejte od Pijou mi krev žádný převratný náhled na upírství. Kimberley Pauley staví na starých osvědčených faktech přizpůsobených jejímu příběhu. Upíři nespí, nepůsobí na ně česnek a mají dokonalý zrak a sluch. Jedinou inovací jsou kurzy pro budoucí upíry, které musí podstoupit i Mina.


Pro jednou zapomeňte na silnou hlavní hrdinku, která se s ničím nepárá a vždy dosáhne svého. Mina pluje hezky s proudem a nejeví známky žádného rebelství. Občas působí, jako by měla IQ šumící trávy a naivní představy jí taky moc nepřidávají. Sem tam ale utrousí vtipnou poznámku, čímž své vady vykompenzuje alespoň do takové míry, že vám nepoleze na nervy.

Upíří romantika na středních školách:

Vedlejší postavy jsou na tom podobně. Rádobygothička Serena sice moc prostoru nedostala, přesto je ale zajímavá a není těžké si ji oblíbit. Minini rodiče si sice přejí pro svou dceru to nejlepší a se vším tím "Nechceme tě ovlivňovat, ale ty víš, že máme pravdu" dokážou pořádně iritovat. Strýček Morty je prostě upíří podomní prodejce. Něco jako Horst Fuchs s tesáky, jen zábavnější. A v neposlední řadě pisatelka upířích románů spící v rakvi.


Opomenuti by neměli zůstat ani Aubrey a Georg, mužské elementy příběhu. Aubrey se víc než o Minu zajímá o jejího obžerstvím trpícího strýce a o své romantické představy o tom, jak je život krvesaje úžasný. Georg to svým ostrovtipem z větší části zachraňuje, takže Aubreymu alespoň nemusíte věnovat moc pozornosti.


Celkově je Pijou mi krev nenáročná kniha, ve které se nebudete muset potýkat s žádnými tragédiemi a pohnutými životními osudy. I přes naprostou absenci zápletky (nebo možná díky ní) ji lze považovat za dobrou odpočinkovou knihu, s níž si ukrátíte dlouhou chvíli, a možná vás dokonce navnadí k přečtení druhého dílu.


Hodnocení: 50 %

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanny Yanny | Web | 22. září 2011 v 11:50 | Reagovat

Mě už ty upírské příběhy taky trochu pijou krev :D
Na Stmívání nedám dopustit (i když mě štve, jakou z toho všichni udělali komerční s*ačku :D), Upíří deníky jsou seriálově skvělé a také se mi docela líbí Vampýrská akademie a Škola noci.. ale do dalších upířích příběhů už bych asi nešla. Už takhle mi dává zabrat, abych si pamatovala všechna ty rozdílná upíří pravidla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama